Žijí mezi námi

Jak se žjine nevidomým, prezentace sociálních služeb pro nevidomé.

ŽIJÍ MEZI NÁMI
Výstava Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých – SONS v knihovně je prodloužena do 22.3.
Výstava je společným projektem knihovny a okresní odbočky SONS.
Na dojmy z přípravy a zahájení výstavy jsem se zeptala předsedkyně okresní odbočky SONS Hedviky Raškové.
Co všechno výstava návštěvníkům ukáže?
Našim cílem bylo informovat o organizaci SONS jako celku i o jednotlivých specializovaných zařízeních , které poskytují služby od rehabilitace, rekvalifikace, knihoven, orientačních systémů, výcvik vodících psů…prostě o všem, co pomůže zrakově postiženým žit plnohodnotně a samostatně. Je jich celá řada; nápad pracovnice knihovny paní Šeligové prezentovat vše společně, nás zaujal. Tato myšlenka zcela nová, proto oslovila účastníky v celostátním měřítku. Na zahájení výstavy se mimo jiné sešli zástupci Tyfloservisu Olomouc, Macanovy slepecké knihovny a tiskárny Praha, pražského Rehabilitačního a rekvalifikačního střediska Dědina a další hosté. Prezentují se ale také další organizace, které se starají o zrakově postižené, dozvíte se, jaké existují kompenzační pomůcky a celou řadu dalších věcí.
Výstavu zahájil viceprezident SONS Viktor Dudr, který je zcela nevidomý. Jeho dlouholetou doménou je odstraňování architektonických bariér, byl snad u všeho, co souvisí s výstavbou vodicích linií, hlásičů atp. Přijel vlakem sám, bez doprovodu a cestu zvládl bez obtíží. Pochvaloval si, jak se zorientoval na novém zábřežském nádraží. Jeho účast byla mimo jiné důkazem, co všechno lze zvládnout se zrakovým postižením…

Na koho se výstava obrací?
Vlastně na všechny. Velmi důležité je upozornit veřejnost na to, co děláme. Možná, že někdo má ve svém okolí zrakově postiženého, který o nás zatím neví. Často se stává, že po ztrátě nebo silném zhoršení zraku lidé ztratí kontakt s okolím a neví, jak jej navázat. Pokud se najde někdo, kdo upozorní na organizaci, která může pomoci k samostatnosti a k plnohodnotnému životu, hodně jim tím pomůže. Musí ale o nás především sám vědět.

Jak návštěvníci výstavu přijímají?
Podle reakcí mých známých velmi dobře. Ptají se na konkrétní věci, které je zaujaly, říkají nám, co všechno nevěděli, objevují se i dotazy, zda nám mohou nějak pomoci a jak. Výstavu navštívili mimo jiné i někteří naši slabozrací klienti, vesměs s někým, kdo jim přečetl text, zajímali se o haptické obrázky v dětském oddělení a byli jimi nadšeni.
Když jsme chystali výstavu, obrátila se na nás paní knihovnice z dětského oddělení s požadavkem na pomůcky, které může během výstavy ukazovat dětem při besedách. To jsme rádi splnili, v dětském oddělení si může každý zábavnou formou zkusit, jaké to je, když nevidí. Děti to baví, vidí, jaké to je, poznávat svět bez pomoci očí. A jejich prostřednictvím se často šíří zájem o problémech hendikepovaných i na jejich rodiče. Ti se s informacemi tohoto typu možná ještě nikdy nesetkali.

Potěšil Vás zájem dětí?
Nesmírně. Byla jsem skutečně hluboce dojatá, jak krásně děti ztvárnily obrázky a příběhy pomocí hmatových, neboli haptických obrázků. To, jak se dokázaly vžít do zrakového postižení a jak citlivě vyjádřily svou snahu ukázat nevidomým krásné věci, nás velmi povzbudilo. Moc děkuji všem, kteří se na tvorbě haptických obrázků podíleli a také knihovnicím, že oslovily děti a výstavu takto doplnily.

Zaujala příprava výstavy Vaše nevidomé a slabozraké klienty?
Výstava zaujala naše lidi hned jak se o ní dozvěděli, ptali se a zajímali o to, co tam bude. A podle svých možností pomáhali: třeba kulturním vystoupením na zahájení výstavy, nebo tím, že pomohli s přípravou občerstvení; od rána jsme u nás míchali s členy kroužku vaření pomazánky, pekli koláče… Občerstvení, které jste pak v knihovně nachystali, se všem líbilo a my jsme z pochvaly měli radost společně s Vámi.

Máte nějakou zpětnou vazbu?
Rozhodně. Už tím, že se lidé zajímají, ptají. Vyšla také řada článků v tisku..Děti nosí další krásné prostorové obrázky, těší je, že mohou pomáhat a my už máme plán, jak tyto práce využijeme např. ve škole pro nevidomé v Litovli, nebo v jiných odbočkách SONS. Těší nás, že se ohlásily na návštěvu děti ze štítecké školy, kde vznikly pohádky na keramice. Přijedou nejen na výstavu, ale také na exkurzi našeho pracoviště. O výstavu, která je nyní v šumperské knihovně, projevili zájem i z některých jiných okresů, přijedou například kolegové ze SONS v Prostějově. V dubnu by výstava měla být převezena a instalována v Zábřežské knihovně… To všechno jsou signály, že naše úsilí představit zrakově postižené a to, jak jim můžeme pomáhat, bylo úspěšné. Děkuji knihovně za nabídku prezentace a přípravu výstavy a těším se na další setkání a spolupráci.
ZD

 

Fotogalerie